Marie Stejskalová pochází z Hořeních Pasek a většinu svého života strávila s manželem Jaromírem v Proseči pod Ještědem. Její vztah k rodnému kraji a jeho písním nejvíce ovlivnila maminka Emílie Šrýtrová. Písničky, které malou Mařenku naučila, tvoří základ pozdějšího repertoáru souboru Horačky.
Od útlého mládí toužila být učitelkou, ale cesta k uskutečnění tohoto snu nebyla právě lehká. Přihlásila se na učitelský ústav v Jičíně, ale neuspěla, protože přijímali jen chlapce. Vystudovala tedy v Liberci a učila pak ve Světlé, v Proseči pod Ještědem, v Českém Dubu a také na dalších školách. Její žáci na ni dodnes vděčně vzpomínají a všude se k ní hlásí.
V nelehkém období padesátých let, kdy vychovávali s manželem dva syny, neušli ani Stejskalovi určité formě pronásledování. Na několik let jim bylo znemožněno vykonávat milované učitelské povolání. V roce 1970 zorganizovali vystoupení malé skupiny žen u příležitosti oslav výročí založení Sokola v prosečské sokolovně. Ženy zazpívaly několik lidových písní s Jaromírovým hudebním doprovodem. Vystoupení mělo veliký ohlas a tak byl vlastně založen pozdější soubor Horačky. Společně vedli soubor až do roku 1990, kdy pan Jaromír Stejskal zemřel.
Paní Marie Stejskalová pokračovala v započatém díle až do svých osmdesátin, ale ani potom nepřestala s Horačkami spolupracovat. Pomáhala při tvorbě pořadů, s úpravami písní, a neváhala přes svůj vysoký věk navštěvovat podnikatele a instituce v našem kraji. Energicky propagovala soubor Horačky a se značným úspěchem pro něj získávala i finanční příspěvky.
