Malý Dub leží v katastrálním území Český Dub o rozloze 9,04 km2 asi 1,5 km na severozápad od Českého Dubu. Trvale zde žije 35 obyvatel (k 15.8.2012).
Malý Dub
Následkem pozemkové reformy došlo roku 1779 k rozparcelování pozemků českodubského vrchnostenského dvora – tzv. raabizaci. Při křižovatce cest mezi obcemi Kněžičky a Starý Dub se nacházel panský rybník, patrně ještě středověkého původu, zaniklý zhruba v polovině 19. století. Na okolních parcelách začaly velmi rychle vyrůstat první stavby a byl tak položen základ nové osady, jež do konce 18. století čítala dvanáct popisných čísel. Z původní roubené zástavby se dochovaly čp. 1, 10, 12 (špýchárek),13, 17 a 18.
Na významu Malý Dub znovu nabyl až v polovině 19. století, kdy sloučením s osadou Kněžičky a Zámeckým okresem vznikla roku 1850 tzv. Katastrální obec Malý Dub, či Malodubská obec, s vlastním starostou v čele, jímž byl asi nejdéle Emanuel Schwarz (dol. 1886 – 1901). Mocným impulzem k rozvoji přispěly podnikatelské aktivity textilního průmyslníka Franze von Schmitt, který mimo jiné ve svých zdejších fabrikách zaměstnal množství obyvatel z okolí. K zániku Malodubské obce došlo až roku 1920, kdy byly jednotlivé osady přičleněny k městu Českému Dubu.
Při křižovatce za stavením čp. 5 se nacházelo ženské popraviště, zachycené na 1. Vojenském mapování Čech a dodnes připomínané pomístním názvem „Na Spravedlnosti“. Z popraviště byl po léta v čp. 4 uchováván krucifix, který zanikl při požáru stavení roku 1926.
Patrně roku 1882 byl na obecní náklady u křižovatky ve středu obce vztyčen kříž na pískovcovém podstavci s litinovým reliéfem P. Marie. V šedesátých letech 20. století se za bouřky ze sousední lípy odlomila větev a kříž vážně poškodila. Jen díky neodkladné provizorní opravě místních obyvatel – paní Zdeny Burešové a Zdeňka Bartoše – tato památka zcela nezanikla. Roku 2007 byl kříž odborně restaurován a znovu vysvěcen.
Z čp. 1 pocházel rolník Václav Valeš (* 1893 † 1952), který roku 1917 vstoupil do 1. baterie 2. dělostřeleckého pluku ruské legie. Kvůli finančním podvodům legionáře Františka Hájka se roku 1935 dostal na pokraj bankrotu, od něhož ho zachránila legionářská sbírka.
Roku 1935 zemřel v českodubském chudobinci malodubský rodák, místní žebrák Vojta Mizera. Vojtův pohřeb, na nějž tehdy přišly celé zástupy lidí z okolí, použil později spisovatel František Křelina na pozadí svého románu Puklý chrám.
Ze soukromé iniciativy byla roku 2000 v obci obnovena tradice rybníku a navrácen do krajiny tento významný prvek.