Josef Lukeš

Josef Lukeš se narodil 6. března 1917 v Jičíně jako třetí dítě lakýrnickému mistru Františku Lukešovi a Anně, rozené Knobové. Celý svůj život zasvětil povolání učitele a spisovatele. Jedna z jeho bývalých žaček - kdysi na otázku „Co se nám vybaví pod jménem Josef Lukeš“ - stručně a výstižně napsala: „Oči, laskavý úsměv, dobrota, srdce“. Moudrý muž, který miloval náš kraj a lidi v něm žijící, věrný poslání učitele, ale i člověka.

Celý svůj život věnoval lidem a jistě nejen pro své vědomosti o životě Karoliny Světlé, ale i pro vynikající znalost celé podještědské kultury byl a zůstane pro mnohé z nás „Táta Podještědí“. Zájem o malebné Podještědí dokázal pan učitel podněcovat nejen u svých žáků, ale také u turistů, které zasvěceně provázel po našem kraji. V jeho článcích a knížkách se znovu a znovu přesvědčujeme, že pan Josef Lukeš byl velkým znalcem zdejšího kraje, historie a Karoliny Světlé.

V temných dobách padesátých a později sedmdesátých let mu tento svět uštědřoval četné kopance a i když byl často velmi unavený, přesto z něho vyzařoval obrovský životní optimismus a radost. A v době, kdy nemohl vykonávat učitelské povolání, které tolik miloval, přicházel ke svým dětem jako vesnický učitel Romega v románu Zákon věrných strážců, který napsal společně s Františkem Kožíkem. V posledních letech života si vzal za úkol přinést trochu radosti i lidem v místním domově důchodců, za kterými často docházel.

Přestože on sám své zásluhy považoval za nicotné, bylo mu 7. března roku 1992 uděleno „Čestné občanství města Český Dub za neúnavnou péči a kulturní úroveň obyvatel a celoživotní propagaci města i celého Podještědí“. V témže roce přijal v aule Karolina z rukou místopředsedy vlády a ministra školství medaili Jana Amose Komenského. Během svého života se však nedočkal jen ocenění.

„Věřím přes všechny stíny, které zalehly naši současnost, v dobrou budoucnost českého národa, věřím i v jeho duchovní probuzení, kdy se pozornost našich lidí znovu obrátí k chrámům, kdy budou opět vyznávat ono Farského „Člověk žije natolik, nakolik je užitečný. A kdy – odpusťte stařečkovi jeho entuziasmus – nastane v Čechách bílý den, jako o něm snil Jan Neruda a všichni velcí duchové naší pohnuté národní minulosti.“ Josef Lukeš

Čestný občan města pan Josef Lukeš zemřel 15. května 2008 ve věku 91 let.