O městě, současnost a historie

Město nabízí klidný a příjemný život v místě s krásnou přírodou a dobře fungujícími základními službami. Ve městě je mateřská škola, základní škola se sportovní halou, základní umělecká škola, knihovna, dvě ordinace praktických lékařů, ordinace stomatologa, dům s pečovatelskou službou, krajský domov pro seniory, pošta, dvě nákupní střediska a řada drobných obchůdků, několik restaurací, sportovní fotbalový areál a přírodní koupaliště. Město je bohaté na kulturně-historické památky, k nimž patří Johanitská komenda, Podještědské muzeum, Schmittův zámek spolu se zámeckým parkem, Schmittova hrobka a mnoho dalších převážně sakrálních staveb. Některé památky nebo jejich součásti jsou unikátní v národním i evropském měřítku (Johanitská komenda, gotická šablona Podještědského muzea).

Historie Českého Dubu sahá do románského období. Město patří k nejstarším sídlům severních Čech, vzniklo při kupecké stezce jako tržní osada na vyvýšenině obtékané potoky Ještědka a Rašovka. Újezd Vladislavice včetně hradu, raně románského kostela a přilehlé osady svěřil roku 1115 kníže Vladislav I. Benediktinskému klášteru v Kladrubech.

Novým majitelem se stal v roce 1237 Markvartic Havel z Lemberka, který zde ve 40. letech 13. století vybudoval pro rytířský a špitální řád johanitů opevněný klášter s kaplí sv. Jana Křtitele, patrona řádu. Současně vzniklo i malé poddanské johanitské město Dub. Při raně románském kostelu sv. Ducha stál roubený špitál, kde příležitostně léčila manželka Havla sv. Zdislava. Ve zdejším klášteře pobýval v roce 1357 také císař Karel IV. Husitská vojska Jana Čapka ze Sán obsadila Dub v roce 1425 a v roce 1429 byla komenda během tažení Prokopa Holého na Žitavu zničena. Město ve druhé polovině 15.století  pustošila lužická vojska a požáry, jeho totální zkáza přišla v 80. letech. Od roku 1490 započal Jan z Vartemberka budovat nové město a na náměstí nechal pro sebe vystavět dům. Od roku 1552 se do historie Dubu začal významně zapisovat Jan z Oprštorfu, který přestavěl románský klášter a pozdněgotický hrad zvaný Krucemburk na reprezentativní renesanční zámek. V první polovině 60. let nechal postavit radnici a městu udělil privilegia. Ze 70. let pochází kostel Nejsvětější Trojice, v roce 1579 byl rovněž dokončen katolický kostelík (kaple sv. Jana) a špitál. Dub za vlády Smiřických (od roku 1591) i Albrechta z Valdštejna (od roku 1622) přestal být sídelním městem. 

Po zavraždění vévody, kdy se na zámku usídlil hrabě Ludvík Hektor Isolani, i za následné vlády vídeňského kláštera augustiniánek město již ztrácelo na významu. Pohromou se stal požár v 80. letech 17. století, který zničil kostel, špitál, radnici, školu, domy, vrchnostenské stodoly atd. Na sklonku 18. století se začíná oficiálně užívat názvu Český Dub (dříve Bömische Aicha). Dubské panství koupili v roce 1838 Rohanové a v též době začíná město rozvíjet schopný textilní podnikatel Franz von Schmitt. Prosperující firma řízená z Českého Dubu patřila k významným textilním podnikům monarchie a Schmittův podnikatelský duch se promítal i do obrazu města.

Postaveny byly nové objekty, opraveny domy, budovaly se silnice atd. Po vzniku Československa došlo ve městě k otevření české školy, kina, knihovny, nové sokolovny, založení muzea či započetí výstavby koupaliště. Během komunistického režimu po roce 1948 dochází spíše k devastaci městských památek, stavební rozvoj nastává až po roce 1989, největší realizací je přístavba základní školy.

Mimořádný nález  pozdně románského dvoupodlažního paláce a kaple českodubské johanitské komendy a současně ztotožnění jejího zakladatele s výraznou osobností markvartického velmože Havla, manžela sv.Zdislavy, představovalo v roce 1991 zásadní obrat v nazírání na význam Českého Dubu. Vyhláškou ministerstva kultury ČR č.476/92 bylo historické jádro lokality prohlášeno za městskou památkovou zónu a v červnu 1995 dokončen Program regenerace MPZ Český Dub I. Další pozoruhodný archeologický nález románské svatyně z 12.století (1995), kterou interpretujeme jako hradský kostel dosud nelokalizovaného hradu Vladislavice knížete Vladislava I. z let 1109-1115, otevřel nové světlo na kolonizační procesy severních Čech a dále zdůraznil oprávněnost vzniku MPZ. Těžce zanedbané historické sídlo po půl století se začalo společnou vůlí mnoha stran probouzet k životu.