Stavební rekonstrukce budovy „České besedy“, jejíž historická a duchovní minulost byla v nových dobách neprávem pozapomenuta, umožní její důstojný návrat do veřejného kulturně-společenského života Českého Dubu. Po mnoha desetiletích vzhledu poznamenaného předchozími památkově nepříliš citlivými úpravami, které objektu odňali jeho historický charakter, se budova vrací zpátky do společenského života, odkazujíc se na doby své největší slávy. V tomto ohledu má své opodstatnění nejen obnovení původního vzhledu budovy, ale také návrat k tradici jejího názvu, připomínající významnou historicko-společenskou epochu českodubské „České besedy“. Dům č. p. 20/I je historicky doložen od roku 1527. Za dobu své existence vystřídal mnoho více i méně významných majitelů a v důsledku několika požárů, požadavků doby i změn svého určení prošel četnými přestavbami a úpravami. Nejvýznamnější období jeho existence se pojí s rodinou Havlových, do jejichž vlastnictví se dům dostal v roce 1865. Hostinský Václav Havel dům upravil na hostinec zvaný „u Havlů“, který se již od svých počátků stal centrem „českého“ společenského života v Podještědí. Po založení českodubské sekce vlasteneckého spolku Česká beseda v roce 1869 sloužil jako jeho oficiální sídlo a působiště, v budově byla umístěna spolková knihovna, besední místnost i společenský sál. Hostinec původně nazývaný „u Havlů“ začal být nazýván „Českou besedou“. 1. prosince 1886 se v tomto domě narodila budoucí významná podještědská osobnost, řídící učitel a zakladatel českodubského muzea, Václav Havel. Roku 1888 se v budově České besedy usídlil spolu se spolkem Česká beseda a s hostincem Havlových také znovuobnovený Sokol Český Dub. V tuto dobu byl hostinec České besedy dokonce rozšířen o zadní trakt s tělocvičnou. Po odchodu Sokola v roce 1904 nebyly některé části budovy České besedy již využívány. Roku 1911 převzala budovu od Havlových Jednota pracujícího lidu v Českém Dubě. Část původního hostince byla upravena na konzum a v domě byla zřízena Česká občanská záložna. V tělocvičně sloužící dříve Sokolům začali nově působit členové Dělnické tělocvičné jednoty. K nejvýznamnější změně určení i vzhledu budovy došlo ve čtyřicátých letech 20. století, kdy ji po krátkém období ve vlastnictví města, tehdy již s tradicí promítání filmů, odkoupil Československý státní film. Budova byla přestavěna na samostatné, tehdy moderní kino, s kapacitou 166 diváků. Kino svému účelu sloužilo až do svého ekonomického skonu v roce 2007. Následně byly prostory, v tuto dobu s již velmi zastaralým technickým vybavením, využívány k pořádání příležitostných představení ochotnických divadelních souborů či videoprojekcí. Mgr. Helena Gollová, ředitelka Podještědského muzea
Stručný popis stavebního řešení
Do budovy dlouhodobě zatékalo, celý krov byl napaden dřevokazným hmyzem a veškeré zdivo do výšky jednoho metru bylo plné solných výkvětů a plísní. Nutnými stavebními zásahy tak trochu nezůstal „kámen na kameni“. Nejvýraznější proměnou prošla hlavní fasáda objektu. Její „staronový look“ vznikl skloubením vizáže z dobových pohlednic a požadavku památkářů o navrácení její historizující podoby. Dle muzejních reálií byla objektu vrácena modrá barva na fasádu i původní název „Česká beseda“.V návrhu stavebního řešení bylo přihlédnuto k výsledkům stavebně technického průzkumu a zaměření stávajícího stavu objektu, včetně prohlídky a zhodnocení stávajícího stavu objektu. Byla provedena celková výměna všech střešních plášťů včetně demolice stávajícího krovu na původní budově spolkového domu. Byla provedena demolice původní přístavby, která byla svým technickým stavem již zcela nevyhovující a vyžilá. V zadním traktu budovy byly realizovány přístavby technického a sociálního zázemí včetně propojení s novou přístavbou. Hlavní sál byl upraven dle nejnovějších technických možností s přihlédnutím na jeho další možné způsoby využití. Ostatní prostory byly upraveny dle požadavků na jejich funkčnost a modernizaci. Z architektonického hlediska je rekonstruovaný objekt navrácen do podoby co nejvíce se přibližující svému původnímu vzhledu před necitlivými normalizačními zásahy minulého století. Rekonstrukce a asanace se týkala obnovení členění fasády s uplatněním původních tvarů říms a šambrán. Stávající nepůvodní okna byla nahrazena maloformátovými dřevěnými okny s křížovým členěním. Rekonstrukce se dotkla i střešní krytiny, která byla nahrazena cementovými šablonami evokující původní břidlicovou krytinu. Pro rozšíření zázemí byla u objektu realizována zděná jednopodlažní přístavba, uplatňující vzhled ekologické architektury s plochou střechou a prosklenou pasáží spojující přístavbu s původním objektem. Přístavba nemá za cíl napodobovat původní architektonický styl, jelikož se hmotově i tvarově jedná o rozdílnou budovu vzniklou v jiném období. Vzhled budovy byl navržen tak, aby působil nadčasově, zároveň plně respektuje trendy současné architektury bez modernizujících či módních prvků. Celkový dojem rekonstruované a nové budovy vytváří harmonický celek. Barevnost fasády, zdobných prvků, výplní otvorů a střešní krytiny, jakož i další použité materiály a postupy rekonstrukce byly konzultovány v průběhu zpracování projektové dokumentace s Památkovým ústavem Liberec. Rekonstrukce objektu měla za cíl zkvalitnit provoz v budově, zlepšit technické a sociální zázemí, vybavenost a v neposlední řadě rozšířit možnosti využití sálu. Veškeré úpravy dispozičního řešení byly během projekčních prací konzultovány se zástupci uživatele a investora a byly provedeny v rámci technických možností budovy. Celkově byla budova řešena v souladu s vyhláškou č. 398/2009 Sb. o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Rekonstrukce budovy počítala se zpřístupněním sálu a přilehlých provozů osobám s tělesným postižením. Pro přístup je vytvořen bezbariérový vstup a celé podlaží je bezbariérově řešeno. Součástí dispozičních změn bude vytvoření bezbariérových toalet pro tělesně postižené.
